5. 12. 2008
Pokud by se na české politické scéně zformovala dostatečně silná pravicová euroskeptická strana, znamenalo by to pro Stranu zelených hned dvojí výzvu.
Zaprvé, proevropští Zelení by museli mnohem lépe vysvětlovat veřejnosti, o čem Evropská unie je a proč je naše členství v ní pozitivní věcí. Nejde zde přitom o snahu přetáhnout euroskeptické voliče k Zeleným, ale o obecnou potřebu vzdělat českou veřejnost v současných evropských záležitostech. Euroskeptismus je legitimní politický postoj, ovšem z velké části těží z neznalosti, která může procesu evropské integrace v budoucnu způsobit komplikované následky. Po hysterickém projevu Václava Klause k národu v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě a následném zpanikaření části české veřejnosti rozrušené rozrušeným prezidentem, se především ukázala jedna věc: lidé neví, na jakých principech Evropská unie stojí.
Nemluvím tu o znalostech evropských institucí, evropských legislativních procesů nebo o tom, kdo je kdo v Unii. Mluvím o úplně základní rovině chápaní EU. O tom, že Unie vznikla jako mírový projekt založený na jednotném trhu a postupném politickém sbližování. O tom, že jednotný trh by nikdy nemohl fungovat, kdyby neexistovala nadnárodní Komise, která by donutila jednotlivé členské státy nepodvádět a nediskriminovat jeden druhého. O tom, že aby se celý systém nezbořil, vzdaly se členské státy dobrovolně části své suverenity už vstupem do Unie. O tom, že suverenita je sama o sobě hodně abstraktní pojem, dvakrát tak víc v době globalizace. O tom, že to konec konců vždy budou členské státy, které drží otěže integrace, ať už se bude v Radě EU hlasovat jednomyslně nebo ne. O tom všem a o spoustě dalších věcí, ale jazykem jednoduchým, naprosto všemi pochopitelným a přesto pravdivým.
Je jasné, že něco napadat a bořit je vždy snazší, než to obhajovat a tvořit. Zvláště pokud se jedná o něco tak komplikovaného a složitého jako je EU. Mnohé argumenty se ale dají zredukovat a vysvětlit tak, aby je každý člověk okamžitě vstřebal a mohl si k nim vystavět určitý vztah nebo se alespoň vnitřně motivovat, aby si zjistil o dané problematice více informací. Komunikovali jsme (předchozí vláda i ta současná) málo a neefektivně, tudíž špatně. Konference, debaty nebo kulaté stoly, byť veřejné, zasahují jen zlomek populace. Informační centra pasivně čekají na aktivní zájem veřejnosti. Předsednictví nás nespasí, bude se mluvit o jednotlivých politikách, o partikulárních problémech, ke kterým si obyčejný člověk žádný rozumný postoj vybudovat nemůže, dokud mu budou stále unikat základy.
Zadruhé, pokud vznik nové pravicové euroskeptické strany bude mít za následek přeměnu ODS na stranu proevpropskou a na stranu bez Klause a jeho lidí, budou muset Zelení nabídnout převážně městským středo-pravicovým voličům pádné důvody, proč i nadále volit SZ. Většina těchto voličů, jak je obecně známo, dali v minulých volbách hlas Zeleným a ne ODS právě i kvůli těm rysům občanských demokratů, které může vznik nové strany zcela přerýsovat.
Jsem přesvědčený, že takovou potřebnou přidanou hodnotu je Strana zelených schopná výše zmíněným voličům nabídnout. Je to především vrozená vlastnost Zelených dívat se na delší časový horizont než je jedno nebo dvě volební období, spojená s moderní a na kvalitu života orientovanou politikou prosazovanou lidmi nepropletenými hustou sítí vztahů s tou částí podnikatelské „elity“, jejíž minulost je asi tak stejně světlá jako tunel do banky.
Obě výše zmíněné výzvy nejsou hrozby, ale naopak příležitosti, jak zlepšit práci Zelených. A to bez ohledu nato, jestli Klausova strana nakonec vznikne nebo ne.
Šádí Shanaáh
poradce ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro evropské a zahraniční záležitosti
člen ZO Praha 13
5. prosince 2008