17. 3. 2011
Za svou nedávnou návštěvu Běloruska a zástupců tamní opozice si zaslouží předseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny pochvalu. Běloruský disent by se však nejspíš podivil, jakou formu demokracie Vodrážka aplikuje na své domovské Praze 13, kde je starostou.
Pan Vodrážka svým běloruským kolegům jistě vysvětlil, že základem moderní koncepce liberální demokracie je svobodná a rovná politická soutěž. Tu ovšem nezaručíme pouze tím, že jednou za čtyři roky uspořádáme svobodné volby. Pro fungující demokracii je třeba vytvořit prostor pro opravdovou kontestaci politické agendy a politických rozhodnutí. Takové politické soutěži Vodrážka dlouhodobě brání.
Co přináší politická soutěž
Politická soutěž ze své podstaty generuje výstupy politických elit a rozvíjí konkurenční politické programy. Vládnoucí většina následně formuluje svoji praktickou politiku, na níž opozice reaguje nabídkou alternativního a ze svého pohledu lepšího politického řešení, o kterém se snaží přesvědčit občany.
Proti této alternativně pak musí vládnoucí většina obhájit svou politiku. Volná politická soutěž tak není pouze podmínkou pro rozvoj demokratické identity, ale také pro zlepšování veřejných politik, které by jinak stagnovaly. Fungující opozice má proto být vítána i vládnoucí většinou jako pozitivní atribut demokracie. Navíc, nemohou-li občané identifikovat alternativní lídry a politický program, je těžké hodnotit práci současných lídrů, natožpak jim vystavit spravedlivý účet.
Případ Prahy 13
Na Praze 13 se volná politická soutěž nekoná. Ač se zde profilují a pracují formálně zvolené politické strany, vládnoucí koalice jim brání v přístupu do orgánů Zastupitelstva, k potřebným informacím o práci Rady Městské části či mediálním kanálům na Praze 13. Opoziční strany se tak nemohou rovnocenně účastnit politické soutěže, důsledně kritizovat koaliční vládu, ani nabízet dostatečně informovanou politickou alternativu.
Konkrétně, nejsilnější opoziční strana TOP 09 nemá přístup do jediného Výboru Zastupitelstva, ani do jediné Komise Rady. Opoziční Straně zelených koalice odmítla veškeré nominace z řad občanů do Komisí Rady, přičemž stávající zástupci občanské společnosti v komisích nebyli se zástupci opozičních stran nijak konzultováni. V pěti z devíti Komisí Rady nemá opozice jediného zástupce. Opoziční zastupitelé navíc nemají v předstihu přístup k obsahu tisků, které jsou určeny k projednání Radou a stejně tak nemají přístup do radničních medií – ty se tak stávají PR nástrojem koalice placeným z peněz občanů.
Výsledkem je tak netransparentní vládnutí bez dostatečné kontroly a participace opozice resp. občanské společnosti, které přitom omezuje a cíleně deformuje svobodnou a rovnou politickou soutěž. Vodrážkova kobyla chodí bosa. A kulhá.