22. 9. 2010
Rozhovor s architektem Ivo Obersteinem, autorem Jihozápadního města
Pane architekte, jak vnímáte stav, ve kterém se toto sídliště
v současné době nachází? S čím jste nejvíc spokojen a s čím
nejméně?
Pozitivem je podle mého názoru například dobře fungující
metro, kterým mimochodem lidé jezdí nejen do centra Prahy – plných sedmdesát
procent zdejších obyvatel nemá pěšky k nejbližší stanici víc než osm
minut. Po roce 1990 se zde navíc začala objevovat i docela zajímavá
architektura a mnohé domy se též staly
barevnějšími, i když někdy se to po pravdě řečeno přehání, je to jakýsi opačný
extrém ve srovnání s tou šedí budov za totality, kombinace červené a žluté ostatně vedla na jiném
pražském sídlišti místní, že pro jeden obytný soubor vytvořili přezdívku
„Papouškov“. A to už se vlastně dostáváme k věcem, které se mi nelíbí, což
jsou zejména domy vznikající v různých zdejších prolukách – ty totiž v některých
případech rozhodně nejsou v souladu s původním okolím.
Mezi stanicemi metra
Lužiny a Luka měl například vyrůst vysoký činžovní dům, kterému okolní
obyvatelé říkali „Manhattan“.
Dokonce několik, i když pouze jeden podle mých informací měl
být skutečně vysoký. Ano, starousedlíci si stěžovali, že by přišli o výhled. Já
jsem upřímně řečeno pro, aby se v takovýchto prolukách stavělo, i když ty
budovy by pravda neměly být příliš vysoké; pokud tam totiž zůstane zeleň, a teď
možná říkám něco kacířského, stejně si tam nebudou moct třeba hrát děti,
protože ten trávník bude plný psích výkalů… I nízké objekty ovšem musí mít
nějakou úroveň, což třeba ten zimní stadión hned vedle rozhodně nemá, já mu
říkám „stodola“, protože je tam postaven tak nějak bez ladu a skladu, navíc
místo školního stadionu.
Nemáte však dojem, že
tzv. zahušťování čili stavění dalších budov na volných prostranstvích v již
existujícím sídlišti vede mimo jiné k většímu stresu jeho obyvatel?
Ne, to si nemyslím, taková Malá Strana má přece velmi hustou
zástavbu a přesto se tam cítíme příjemně…Ale abych se vrátil k tomu
rozumnému zaplňování sídlištních proluk, problém je v tom, že Praha sice
má územní plán pro celé město, ale na rozdíl od takové Vídně nikoliv plány
regulační, které řeší její jednotlivé části.
A co říkáte tomu, že v místě
zvaném Na Šafránce si maloobchodní řetězec Billa postavil supermarket, ale po
čase objekt převzal prodejce automobilů a teď je dokonce prázdný, nebo že vedle
supermarketu Tesco na Lukách, a také u zdravotního střediska Lípa, kde mělo být
nákupní středisko, jsou zase již několik let pouze okolí hyzdící parcely po
zbouraných objektech.
Ano, vedle Lípy měl být obchodní dům typu Máj, ale do roku 1989
se nestihl dostavět a pak už jen chátral, takže byl nakonec zbořen. Pozemek
město prodalo a mám dojem, že dokonce třikrát ta plocha pak změnila majitele.
Říká se, že ten, který je současným vlastníkem, nemá peníze, aby tam něco
postavil, já si ovšem spíš myslím, že jej hodlá zase prodat, čeká ale, že
v budoucnu to vynese víc než dnes. O té bývalé prodejně Billy a posléze
Nissanu toho moc nevím, jen že zdejší pozemek byl restituován a že tam původně
měla být myčka aut, a pokud se týče té parcely vedle nákupního střediska na
Lukách, tak ta je na rozdíl od těch předchozích dvou, pokud je mi známo, ve
vlastnictví města.
Je podle Vás na
Jihozápadním městě dostatek zeleně?
Ano, a navíc se domnívám, že se o ni i vcelku
dostatečně pečuje. Další, novou zeleň už podle mého názoru lze doplňovat jen
formou jednotlivých stromů, ne nějakých větších ploch.
Kdybyste mohl vrátit
čas do konce šedesátých let minulého století, kdy Váš kolektiv architektů
vyhrál anonymní soutěž na Jihozápadní město, navrhl byste něco jinak? A co z
Vaší původní představy tohoto sídliště nebylo nikdy uskutečněno?
Myslím, že jsme v dobových podmínkách udělali maximum.
Já jsem ze všeho nejdřív, poté co jsme vyhráli tu soutěž, chodil po jiných, již
stávajících pražských sídlištích, a byl pevně rozhodnut navrhnout něco
kvalitnějšího, než bylo Jižní Město, kde se byty stavěly tempem šest tisíc za
rok, což byl asi světový rekord…Jediné, co jsme na Jihozápadním Městě vysloveně
nechtěli, ale bylo nám to tehdejším režimem vnuceno, jsou některé příliš vysoké
domy, konkrétně o tři patra víc než jsme navrhovali, takže jich mají dvanáct.
Je ovšem také pravda, že řada věcí, se kterými jsme tehdy přišli, vůbec
nespatřila světlo světa, ať již jde o plánovanou nemocnici na Ohradě nebo
dopravní obslužnost této části trolejbusy, které dokonce ve Stodůlkách,
v místě, kde je nyní velkoprodejna nábytku a dříve tam byly postupně
hypermarkety Carrefour a Tesco, měly mít vozovnu. Některé věci jsme si ale
naopak na „soudruzích“ vybojovali, například pět stanic metra místo pouze tří. Celkově
bych řekl, že ve své době šlo asi nejkvalitnější sídliště v zemích RVHP
čili tzv. sovětského bloku.
Ptal se Lubomír Sedlák
